Norsko 2008:po Evropě a dalších kontinentech...

Den po dni


1.den

Naše cesta začala 7.8. ráno ve 4:45. Poměrně rychle ubíhala a už v 5 hodin odpoledne jsme byli v dánském přístavu Hanstholm. Ještě po cestě stavíme v ptačí rezervaci - několik ptáků jsme tu viděli, ale větší dojem máme z roviny pokryté vodou všude kolem. Není divu, že si Dánové cení každého převýšení a na taková místa potom jezdí na rodinná nedělení odpoledne. Už v přístavu začalo silně pršet a tak po naší procházce po pláži čekáme na trajekt v autě. Nalodění proběhne bez problému a po dvouhodinové plavbě vyjíždíme z trajektu a jedeme dokud nenajdeme vhodné místo na zastavení a pak usínáme ani nevíme jak :-).

2. den

Brzy ráno vyjíždíme směr Oslo a po cestě se stavíme v 1. městečku (Arendal), kde mají vodní minu, pódium na moři a možná i něco dalšího..., ale už se těšíme do Osla, tak pokračujeme v cestě. V Oslu se nám moc hodí navigace, kemp tedy najdeme bez problému a po krátkém odpočinku vyrážíme na na prohlídku. Procházíme hlavní třídu Karl Johans Gate až ke královskému paláci. Vše je tu poblíž, není třeba někam daleko odbočovat. Podívali jsme se taky do pevnosti Akershus, odkud jsou pěkné výhledy na přístav. Večer v kempu jsme zjistili, že hned vedle nás zakotvil autobus se zájezdem z Čech, tak jsme alespoň měli zábavu :-).

3. den

Dnes dopoledne jsme se ještě podívali do Osla, a to hlavně na poloostrov BYGDØY, kde jsme navštívili muzeum Vikingských lodí. Už není tak pěkné počasí jako včera a tak cestou tam trochu zmokneme, jak spolu s ostatními cestovateli všech národností spěcháme od stanoviště přívozu k muzeu. Odpoledne se vydáváme směr Hammer a posléze Lillehammer, kde se ubytováváme v poměrně pěkném kempu u jezera. V městečku jsme se zastavili hlavně kvůli skanzenu Maihaugen, který je tu nad městem a to už od roku 1887. Tam ale až zítra. Olympiádu z roku 92 v Lillehammeru připomínanjí už asi jen poklopy na kanál s pěti kruhy :-)

4. den

Procházka po skanzenu nám zabrala několik hodin, hodně se nám líbil například sloupový kostel, který tu stojí. Později jsme jich viděli ještě mnoho ale jen tady jsme se podívali dovnitř. Celý skanzen je rozdělen do několika částí a tak po venkovských staveních jsme se také podívali do města, kde bylo i muzeum pošty s časovým vývojem od pěších poslíčků až k emailům... V muzeu bylo cítit to, co i jinde v Norsku - a to plynulý přechod od minulosti k současnosti bez nějakých velkých revolučních řešení. Na závěr nám zatancoval soubor tanečníků z Litvy co se prý chystají i na Slovensko (ale asi zrovna máme něco jiného ;-). Po zbytek dne jsme jeli na sever a poté mírnou zajížďkou na západ podél řeky Soja k NP Jotunhaimen a jezeru Gjende, kde bylo v podvečer hodně zamračeno a pršelo, ještě že počasí se tu mění hodně rychle a tak zítra to může být úplně jinak.

5. den

Brzy ráno vstáváme a přijíždíme na parkoviště k jezeru. Koupíme si lístky na cestu k chatě Memurubu, která slouží rovněž jako výchozí bod pro přechod hřebenu Besseggen zpět k parkovišti v Gjendesheimu. Cesta se hned od počátku zakousla do kopce a stoupala nahoru od jezera. Těšili jsme se všemi krásnými výhledy, kdy modré jezero Gjende krásně kontrastuje se vší tou šedí kolem. Na vrcholcíh hor leží všude sníh, na který si brzy také sáhnem. Trochu jsme se spotili, ale to nejhorší bylo teprve před námi - přechod hřebenu, což se sice může zdát jako jednoduchá záležitost, ale když po jedné straně máte strmý sráz několik set metrů do jednoho jezera a na druhé ještě strmější pád 30 metrů do dalšího, tak vás to zdání rychle přejde. Naše štěstí bylo, že mlha (nebo mrak) přišli až když jsme byli za nejtěžší úzkou partií - těch lidí co šli opačným směrem nám bylo opravdu líto, ale snad dopadli dobře :-). Ta mlha - mrak byla opravdu hustá, takže jsme vůbec nevěděli kam jít a museli se radit s několika Frantíky, kteří na tom ovšem byli obdobně. Nakonec jsme zdárně dorazili k autu a v nejbližší horské chatě jsme pojedli lososa a dali si horký čaj, což nám opravdu bodlo. Večer jsme ještě přejeli k národnímu parku Rondane, kde nám v noci kolem stanu zřejmě vedla losí stezka, protože mamuti už ani v Norsku nežijí...

6.den

Dnes se chystáme na výlet po NP Rondane, ale v trochu poklidnějším tempu, jelikož nás po včerejšku trochu bolí nohy :-). Nejdříve dojedeme na parkoviště Spranget doprostřed pustiny, kde musíme zaplatit poplatek za jeho užití. Toto se stane malým problémem, kdy oslovíme všechny přítomné - 2 Belgičany v karavanu, projíždějící popeláře a přijíždějící turisty, až nakonec 2 starší místní turisti drobné mají. Teď se můžeme konečně vydat směrem k chatě Rondvassbu ležícího u jezera Rondvatnet, na vrcholy všude kolem si ale dnes netroufáme a tak zvolíme cestu po druhé straně řeky směrem zpět k autu. Alespoň to tak nejprve vypadalo, nakonec jsme totiž ušli cca 10 kilometrů širou pustinou, kde jsme našli losí parohy, nic živého jsme neviděli. Na soby, symbol místního NP, jsme nenarazili, ještě že máme alespoň pohled :-). Po několika hodinách jsme se vydali přímo k autu, přebrodili jsme bažiny (zkratka...) a našli most přes řeku. Síly teď už moc nemáme a tak si hledáme kemp podél hlavní silnice. Když ho konečně najdeme, tak začne pršet - ubytovaní v chatičce nás pobaveně sledují jak stavíme stan a běháme vařit do kuchyňky, ale my jsme rádi, že si můžeme lehnout a dát si něco k jídlu.

7. den

Dnešní den brzy po ránu vyhlašujeme jako odpočinkový a přemýšlíme, kde se ubytujeme pod střechou a budeme relaxovat. Nakonec vybíráme Hjerkinn Fjellstue. Ubytovna v těcho místech stávala už od 12. století, kdy se tudy cestovalo do Trondheimu. Platíme za nocleh v hostelu, který je součástí komplexu, ale v jiné budově. Pokoj je jen náš, je sice menší a na noc musíme mít spacáky, celkově jsme ale spokojeni. Celé okolí působí poklidným a relaxujícím dojmem, podívat se můžete na www.hjerkinn.no. Od místního komplexu kromě mnoha jiných aktivit vyráží expedice na sledování pižmoňů, pro což se nakonec rozhodujeme, protože tyhle zvířata jsme vidět určitě chtěli. Sraz máme zítra ráno. Nejdříve si ale ještě dnes prohlídneme okolí a pomazlíme s oslicí a oslíkem, kteří se tu volně pasou.

8. den

Tak tedy vyrážíme, naším průvodcem je vitální horský průvodce a skupina zhruba 10 lidí všech národností. Do nitra národního parku jedemem společně s novomanželi z Izraele, co se shodou okolností brali v Praze a teď jsou na svatební cestě. Na parkovišti vystupujeme a ihned se do nás dává velká zima, litujeme židovské holčiny - třese se jak osika. Po stopách muskoxen pozorujeme ještě místní ptactvo, nějaké vzácné příbuzné křepelek. Průvodce odbíhá do stran, neustále pozoruje široké okolí svým dalekohledem a pátrá...až konečně se v dáli přes kopec převalí pár teček. Musíme přidat a po překonání kopce je konečně vydíme - chlupatá stvoření, co se potulují po Dovrefjell...Nesmíme jít blíž než na 200 metrů, tak se tedy střídáme o dalekohled a konzumujeme svoji svačinku. Na zpáteční cestě vidíme ještě stádo několika desítek sobů, co se týče zvířeny máme tedy pro dnešek odbyto a těšíme se do tepla, kde se loučíme a vydáváme se na cestu do Andalsnes, kde budeme přenocovat. Po cestě míjíme Trollveggen, nejvyší horskou stěnu v Evropě( 1100 metrů), bohužel jsou zrovna mraky a tak nevidíme na vrchol. Pro potěchu nám tedy musí stačit spousty vodopádů v údolí Romsdal a pozoruhodný most přes řeku Rauma - Kylling bru.

9. den

Dnešní noc jsme strávili v autě poblíž řeky, vstáváme tedy brzo vydáváme se na Trolí stezku - Trollstigen. Stoupáme po serpentýnách kde míjíme vodopád Stigfossen a vzdalujeme se tak od Romsdalsfjordu. Naším cílem je Geiranger, městečko, které je do července plné turistů, ale nyní, v polovině srpna už je to o poznání příjemnější. Na fjord jsou krásné výhledy už z příjezdové cesty, další se potom před cestovateli otevírají přímo z hladiny fjordu, pokud si tedy zaplatí jeden z výletů různými typy lodí. Ze strmých stěn kolem fjordu padají vodopády jako např. Sedm sester a mnoho dalších. Až se všech těch krás nasytíme, vydáme se směrem na východ po silnici č. 15 do Lomu, ačkoli zvažujeme i cestu západněji přes Nordfjord. Každopádně obě trasy nestihneme a tak naší další zastávkou je vyhlídka Dalsnibba ve výšce 1500 m.n.m., kde i teď v létě jsou jen 3 stupně nad nulou a silný vítr. Je odtud vidět až na Geirangerfjord, ale je tu dost zima a tak se tu moc dlouho nezdržíme. Panorama je tu každopádně krásné, což je vidět na fotce v záhlavý těchto www. Noc potom přečkáváme u silnice hned vedle řeky, která je nádherně modrá a plná ryb...bohužel na naší pytlačku tyhle ryby úplně zanevřeli :-), takže konzervám se nevyhneme.

10. den

Dojíždíme do Lomu, městečka, které proslavil především sloupový kostel, který je jako z pohádky. Zašli jsme tu i do muzea drahých kamenů, které vytvořil majitel malého obchůdku jako jeho součást. Jinak ale v městečku není příliš co navštívit a tak se vydáváme dál směrem na Sognefjord. Ukazuje se ale, že to není zase tak blízko a dnešní den tak vypadá především jako přesun s mezipřistáním v Lomu. Ubytování nakonec nalézáme přímo u fjordu v příjemném kempíku v Lusteru.

11. den

V Gaupne odbočujeme směrem ze silnice č. 55 na silnici č. 604 a zalesněným údolím jedeme k Nigardsbreenu, splazu ledovce Jostedalsbreen. Autem lze dojet až téměř na místo, poslední stovky metrů překonat přívozem a pěšky dojít až k hraně ledovce. Je dokonce možné se vydat přímo na ledovec s průvodcem a v různých stupních obtížnosti, což jsme ale bohužel nezkusili, jelikož mne bolí už několik dní koleno a tak jen přelézáme ohradu zákaz vstupu :) a prozkoumáváme různé prostory a jeskyně přímo na hraně masy ledu. Na závěr ještě stavíme malou pyramidu z kamenů, což je zvyk turistů v celém Norsku. Noc trávíme opět v kempíku v městečku Sogndal.

12. den

Přejíždíme do Balestrandu, malebného městečka, kde německý císař Vilém II. nechal postavit sochu vikingského krále Bele, jako připomínku ság z 8. století. V městečku už dlouho funguje turistický ruch, kdy tu naleznete např. anglikánský kostel sv. Olava původně pro britskou buržoazii. Na tak malé místo je tu toho docela hodně a tak se lze vydat na různé výlety vzhůru po srázech fjordu a obdivovat tak vše z čím dál větší výšky. V místním lese jsme našli krásného kozáka (houbu) a když jsme se vraceli, tak se při hovoru jeden místní divil jestli to opravdu budeme jíst :-). Což tedy budeme a děláme si dobrý gulášek, noc dnes trávíme opět v kempu.

13. den

Po plavbě na druhý břeh vyjíždíme do Bergenu, kam se také brzy dostaneme a parkujeme na ulici poblíž hlavního tržiště Torget. Prodává se tu ledacos z moře vytažené a když si dáte něco k jídlu (třeba smažené kalamárky či různé saláty) tak vás zcela určitě začnou otravovat rackové. Poté co se najíme se vydáme lanovkou nahoru na vyhlídku, lanovka je dost podobná té na Petřín, takže kdo už byl na Petříně, sem nemusí ;) Ubytovat se jedeme do kempu asi 20 km za město.

14. den

Dnešní den ještě částečně trávíme v Bergenu, podíváme se do Bryggenu, kde je spousta zachovalých dřevěných domů. Toto místo má určitě své kouzlo a každý kdo má rád historii to tu určitě ocení. Dochovaná část města je dokonce chráněna UNESCO a cítíte se tu jako před 100 lety (a v polovině srpna už bez návalu turistů). Až se nasytíme ruchu města a konstatujeme, že svojí atmosférou je Bergen asi příjemnější než Oslo, tak se vydáme směrem na jih. Tato dlouhá cesta byla dost obtížná, projeli jsme dokonce tunelem dlouhým 8 km. Tunelů byla na této cestě spousta a kolem půlnoci jsme tu už jeli téměř sami. Jeli jsme podél Hardangerfjorden po silnici č. 7, poté oním dlouhým tunelem a dále na jih po silnici č. 13 podél Sorfjorden. Na východ od nás jsme měli plošinu Hardangevidda, kterou už jsme bohužel nestihli navštívit, jelikož už zbývají jen 2 dny do odjezdu. Nakonec jsme překonali jedno pohoří (?) a nakonec usnuli v autě na jednom odpočívadle (uf).

15. den

Dnes pokračujeme po silnici č. 9 na jih. Po pár hodinách cesty odbočujeme na malý odpočinek jen kousek od hlavní silnice a zjišťujeme, že jsme u krásného jezera v dalekém pozadí se zasněženými vrcholky. Je tu opravdu nádherně, jdeme si nasbírat houby a po chvíly je nemáme kam dávat. Je tu i množství borůvek a tak se rozhodujeme strávit alespoň půl dne. Přímo u jezera je i chata na převlékání, otužilí Norové se sem chodí asi koupat a poté piknikují. Také jsem to zkusil a kupodivu voda byla celkem teplá, je to asi díky dnešnímu slunečnému dni. Dá se tady krásně relaxovat a navíc jsme tu úplně sami, takže se nám odsud moc nechce. Co se dá ale dělat, vše jednou končí a tak se nakonec zvedáme a dorážíme zbylých pár stovek km do Kristiansandu. V městečku zajíždíme až k písečné pláži, jedné z mála široko daleko. Na večer se ještě procházíme po centru.

16. den

Noc na dnešek jsme strávili opět v autě zaparkovaní hned u moře. Vyrážíme opět na pláž a piknikujeme na kamenech. Jelikož je krásně a sluníčko svítí, tak to má i následky a někteří členové výpravy :) dostali mírný úžeh. Trajekt vyráží večer v 6 a tak utrácíme poslední NOKy a naloďujeme se. Na Dánském břehu zajíždíme do kempíku nad útesy, kde mají dokonce i krytý bazén v ceně...

17. den

Heslo dne je návrat a tak přejíždíme Dánsko a jelikož děláme ještě pár zastávek na občerstvení a relax, tak až kolem půlnoci přijízdíme do Teplic.


Shrnutí cesty

počátek cesty: 7.8.
počet nocí celkem: 16
konec cesty: 23.8.
ubytování kemp/stan: 8
ubytování stan v přírodě: 1
ubytování pod střechou: 1
ubytování auto: 6
náklady celkem včetně dopravy:
totální náklady včetně příslušenství na cestu:
utraceno v EUR, NOK, DKK: